„Závislý na alkoholu, který dlouhodobě abstinuje? Pro mě hrdina“

Závislost si nevybírá. Ani podle profese. Ani podle vzdělání. Taková je zkušenost primáře Jaromíra Honse, který vede Oddělení psychiatrie Krajské nemocnice Liberec, kde se kromě jiných duševních poruch léčí i závislost na alkoholu. „Vzdělání nehraje roli. I když se může stát, že vzdělanější lidé, kteří mířili k závislosti, se díky vzdělání a svému nejbližšímu okolí dokázali včas ubránit. Ale s těmi se u nás logicky nesetkáváme,“ říká.

Přibývá v Liberci alkoholiků?
Na našem pracovišti vnímáme jen mírný nárůst počtu těchto pacientů pro naši omezenou a naplněnou kapacitu. V diagnostické skupině poruch vyvolaných alkoholem je však podle dostupných statistik v psychiatrických ambulancích v Libereckém kraji v přepočtu na 10 tisíc obyvatel léčen menší počet nemocných ve srovnání s průměrem v České republice. Pozitivní pro náš region je pak skutečnost, že pod hranicí 50% průměrného počtu léčených v České republice jsou skupiny nemocných léčených pro poruchy vyvolané nealkoholovými psychoaktivními látkami a pro patologické hráčství.

Existuje nějaký typický věk v životě člověka, kdy se nejčastěji dostává do vaší péče?
Věkové spektrum našich pacientů je velmi široké, máme pacienty, kteří přicházejí po třicítce, po čtyřicítce, po padesátce i po dosažení šedesátky. U nás v ústavní léčbě bývají ve skupině, která ovšem není velká, asi nejpočetněji zastoupení čtyřicátníci a padesátníci.

Předpokládám, že tohle široké rozpětí platí i profesně, tedy, že se závislým může stejně tak dobře stát vysokoškolský učitel jako kopáč.
Je to přesně tak. Vzdělání nehraje roli. I když se může stát, že vzdělanější lidé, kteří mířili k závislosti, se díky vzdělání a svému nejbližšímu okolí dokázali včas ubránit. Ale s těmi se u nás logicky nesetkáváme. Práci se závislými samozřejmě přizpůsobujeme mentálním možnostem pacientů. Máme-li ve skupině vysokoškolsky vzdělaného člověka, je to pro skupinu přínosné, protože se komunikační norma může posunout výše s benefitem pro všechny pacienty. Ale obecným faktem je, že závislost si podle profese či vzdělání nevybírá.

V souvislosti se závislostí na alkoholu se často objevuje termín „bažení“. Co vlastně znamená, a jak se projevuje?
Bažení, takzvaný craving, je příznak, který svědčí o tom, že tělo a mysl člověka reaguje na nepřítomnost alkoholu v těle a je to poměrně závažná věc. Pacienti závislí na alkoholu mají samozřejmě vedle bažení ještě celou řadu dalších příznaků, které doplňují spektrum syndromu závislosti. Ještě k bažení. Jde o český termín. Tuzemští adiktologové hledali nejvhodnější překlad výrazu craving tak, aby přesně vystihl silnou touhu a nutkání užít alkohol nebo jinou návykovou látku. Tato neodolatelná touha může být i skryta za spoustou prožitků, řadou tělesných nebo psychických vjemů. Pacient je nemusí vnímat jako bažení po alkoholu, ale mají například podobu vnitřního napětí, pocitu neklidu, pocitu úzkosti. Tyto projevy mohou být pacientem vnímány tak, že s alkoholem vůbec nesouvisí a v tom jsou zrádné. Což může vést i k tomu, že i závislí pacienti, kteří už řádně absolvovali ústavní léčbu a jsou v tomto ohledu vzdělaní, bažení schované za tyto příznaky nerozpoznají a poruší abstinenci.

Jaké má nadměrné pití dopady na psychické zdraví?
V úzké souvislosti se škodlivým užíváním alkoholu se mohou rozvinout duševní choroby, jako například dlouhodobé alkoholové halucinatorní stavy. Při dlouhodobém nadměrném užívání alkoholu může vzniknout takové poškození mozku, které vede až alkoholové demenci. Vidíme i pacienty, kteří si alkoholem způsobili psychotické stavy nebo trpí depresivními poruchami.

A pokud se týká dopadů na tělesnou schránku člověka?
Všeobecně velmi dobře známé jsou dopady na toxické poškození jaterní tkáně, které pak vede rozvoji poškození mozku a rozvoji již zmíněné alkoholické demence. Tělo je ale pitím postiženo celkově. Známe alkoholem způsobené postižení periferních nervů, takzvanou polyneuropatii, například dolních končetin, která může vést až k potížím s chůzí. Vedle jater trpí z vnitřních orgánů například slinivka břišní, žaludek, pacienti mívají postižení sliznice nebo cév jícnu, což je často může ohrožovat i na životě. A samozřejmě je časté postižení kardiovaskulárního systému.

Je rizikovější pít pivo nebo tvrdý alkohol?
To nelze úplně jasně říci, ale tvrdý alkohol logicky v souvislosti s vyšším obsahem alkoholu působí na organismus rychleji a intenzivněji.

Při léčbě těžkých kuřáků se občas používají psychofarmaka. Pomáhají i vám v léčbě například antidepresiva nebo anxiolytika?
Nejčastěji je používáme u pacientů, kteří se dostaví v odvykacím stavu s abstinenčními příznaky. Pokud pak během léčby mají pacienti příznaky poruchy nálady, tedy například deprese nebo výraznější úzkosti, používáme léky na úzkost a antidepresiva. Přičemž velmi často používáme ta antidepresiva, která snižují právě i intenzitu bažení, o kterém jsme již hovořili. Léky na úzkost používáme výrazně méně často, zejména ta benzodiazepinová. Samozřejmě je-li pacient s abstinenčními příznaky, jsou nezbytná. Později už nikoliv. U benzodiazepinových preparátů proti úzkosti, které mají návykový potenciál, by mohlo dojít ke vzniku další závislosti. Obecně jsou tyto léky pro stabilizované pacienty co do návykovosti nebezpečné. V akutních nejzávažnějších deliriózních stavech používáme i antipsychotika.

Existují konkrétní důvody, proč lidé propadnou alkoholu?
Důvodů či faktorů může být mnoho a jejich uplatnění souvisí s dispozicí jednotlivce a mírou expozice alkoholu. Mluvíme o takzvaném dispozičně-expozičním modelu, kdy pacientům s vyšší mírou dispozice stačí k rozvoji závislosti menší expozice a naopak.

Pardon, to jsem nepochopil.
Obecně má každý jiné dispozice k rozvoji tělesných či psychických potíží. U závislosti na alkoholu v tomto konceptu existují faktory, které jsou odpovědné za vyšší míru rizika rozvoje této choroby, například výskyt závislosti v rodině, impulzivita a nezdrženlivost v osobnostní struktuře, přítomnost jiné duševní nemoci, patologické rodinné prostředí, traumatizace v dětství a podobně. Takový člověk je více disponován a stačí mu za určitých okolností menší vystavení se účinku alkoholu, tedy i celkové množství a délka užívání, k rozvoji závislosti. Většinou můžeme předtím, než se u pacienta rozvine nadměrné užívání alkoholu a příznaky závislosti identifikovat i takzvané vyvolávající činitele či situační momenty, které celý proces spustí.

Třeba rozvod.
Ano. Nebo úmrtí blízkého či ztráta zaměstnání - byť většina pacientů přichází o práci až poté, co se u nich rozvinula závislost. Rozvoj duševní nemoci, třeba deprese. Někteří pacienti trpící úzkostmi zjišťují, že alkohol jim krátkodobě uleví, ale dlouhodobé následky pak bohužel nejsou dobré.

Přispívá ke vzniku závislosti i dnešní nastavení společnosti, která je čím dál více orientovaná na výkon, což vede ke stresu?
Určitě. Stres je velmi významný faktor. Vidíme pacienty, kteří se dostali v souvislosti se vzrůstající náročností své práce do výraznějšího a hlavně déle trvajícího stresu, na který nebyli schopni se adaptovat a nedokázali relaxovat jinak než při aktivitách spojených s užíváním alkoholu. Riziko, že se u nich rozvine závislost je potom vyšší. V takových situacích by si lidé měli nastavit životní režim tak, aby se riziko vzniku závislosti nebo i „jen“ škodlivého pití snížilo.

Nedávno jsem pořizoval rozhovor s ředitelem svijanského pivovaru. Říkal, že ze strany Světové zdravotnické organizace začíná být na jejich byznys vyvíjen vysoký tlak, který by mohl za čas postavit pivo na roveň dnes už více méně společensky nepřijatelných cigaret. Jemu se to pochopitelně nelíbilo. Vám by se takový vývoj zamlouval?
Nezamlouval, alkoholické nápoje jsou ať chceme či nechceme součástí naší kultury, v tom dobrém a pozitivním slova smyslu. Problém je v intenzitě a zaměření prevence v rizikových skupinách populace. Nejsem ten, kdo by společnosti odnímal alkohol. Spíše bych preventivně působil na rizikové skupiny nebo rizikové jedince v určitém období jejich života. Současně je třeba mít dobře dostupné vzdělávání v této problematice. A rychle dostupnou intervenci, je-li potřeba. Rozhodně nejsem příznivcem generálního zákazu užívání alkoholu. Nejsem příznivcem prohibice, která nikdy nepřinesla kýžený efekt.

Jak se díváte na lidi, kteří přestanou pít? Jsou to hrdinové? Nebo někdejší slaboši, kteří konečně začali normálně žít?
Hrdinové. Mluvili jsme o teoriích vzniku závislosti. Nyní hovoříme například o člověku, který se ocitl v určité těžké životní situaci, měl současně k závislosti dispozice, začal pít a závislost se u něj rozvinula. Už samotný fakt, že našel sílu se léčit, nalezl motivaci k dlouhodobé abstinenci, to je hrdinství. Tyto lidi dáváme ostatním za vzor. V určitých periodách k nám docházejí ke stabilizačním léčebným pobytům. Přijdou ke krátké týdenní nebo čtrnáctidenní hospitalizaci. Jejich zkušeností s léčbou a abstinencí využíváme v léčbě ostatních. Pro nás jsou to skutečně hrdinové, kteří znovu našli smysl života a jsou schopni své pevné postoje udržet. Překonali nemoc, byť závislost je doživotní problém. Každý se může k pití vrátit. Proto je naším základním cílem v léčbě pacientů jejich dlouhodobá abstinence.

Osobní otázka na závěr. Jak to máte s alkoholem vy? Máte nějaký oblíbený drink?
Příležitostně si alkohol dám, v malém množství zejména pivo nebo víno. Myslím, že u lidí, kteří mají nízkou dispozici a pijí jen malé množství alkoholu, je to přípustný model.


Celkem
Sdílení

1 komentářů

  1. Pán primář...plně souhlasím je to krásné , pravdivé napsané a tak to je v skutečném životě. Já děkuji za titul " hrdina " jak ste v úvodem nazval člověka kterej dlouhodobě abstinuje....já 18.února slavim 45 roků úplné a trvalé abstinence od alkoholu...děkuji za článek je to pro mně vzpruha do dalších let abstinence.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označeny *

*
*

.