„Po letech už to nevnímám, ale lidé mi říkají, že je liberecká knihovna chrám“

Jeden milion a tři sta tisíc výtisků skrývá nyní ve svých útrobách liberecká krajská vědecká knihovna. A každý rok jich přibude zhruba dvacet tisíc. Navzdory moderním technologiím sice počet výpůjček klesá, ale nijak dramaticky. A naopak, prudce roste zájem o knihy elektronické. „Lidé mají daleko víc možností si knihu stáhnout v elektronické podobě, ať už legálně nebo nelegáně. Současně je možné, že někteří lidé už tolik klasické knihy nečtou,“ říká ředitelka knihovny Blanka Konvalinková.

„Jsou natolik zahlceni médii, především těmi elektronickými, že už nemají na knížku čas nebo sílu. Vývoj je stejný jako u papírových novin, ty už také čte málokdo. Na druhou stranu se docela hezky půjčují audioknihy a registrujeme výrazný nárůst výpůjček elektronických knih, které si lidé stahují v menší míře do čteček, ale v poslední době hlavně do tabletů a do mobilů s velkými displeji. Tam je to omezeno tím, že je nižší nabídka. Nejde o statisíce titulů, je jich aktuálně zhruba tři a půl tisíce. Výpůjček e-knih je ročně dva a půl tisíce, ale pořád to jde nahoru,“ dodává.

Jsme v knihovně, vy jste její ředitelka. První otázka je jasná. Co právě čtete?
Kvítek karmínový a bílý od Michela Fabera. Je to hodně tlusté a nějak ji nemohu dočíst. Ale na svoji obhajobu mohu říci, že jsem nedávno četla novou knihu od Jaroslava Rudiše Český ráj a ta se mi dost líbila, byť je to lehké čtení.

Kolik stihnete za měsíc přečíst knih?
Zhruba dvě. Čtu jak beletrii, tak naučnou literaturu. Nyní jsem například začala číst knihu pana Trávníčka, která se zabývá naším oborem, průzkumem čtenářství, jací jsme vlastně v Česku čtenáři. Ale obecně mám ráda beletrii, především sci-fi. Teď jsem četla od Andyho Weira Artemis a to se mi líbilo.

Sice jste na začátku jeho knihy, ale už jste se od pana Trávníčka dozvěděla, jací jsme tedy v Česku čtenáři?
Rozhodně nejsme špatní. Když to vztáhnu k naší knihovně, typickou návštěvnicí naší knihovny je žena ve věku od 24 do 35 let, tedy čtenářka docela mladá. Čtenáři špatní nejsme, i když i u nás čelíme poklesu počtu výpůjček. Vloni už se snad ten propad zastavil, ale v předchozích rocích počet výpůjček klesal. v roce 2012 jsme měli jsme ročně asi osm set tisíc výpůjček, ale vloni se sestup zastavil na zhruba sedmi stech tisících. Ani tak neklesá počet čtenářů, i když také trochu, což je dáno nižším počtem studentů na univerzitě. Lidé si ale zkrátka půjčují méně knih než v minulosti.

Máte nějaké vysvětlení?
Je to obecný trend. Lidé mají daleko víc možností si knihu stáhnout v elektronické podobě, ať už legálně nebo nelegálně. Současně je možné, že někteří lidé opravdu už tolik nečtou. Jsou natolik zahlceni médii, především těmi elektronickými, že už nemají na knížku čas nebo sílu. Vývoj je stejný jako u papírových novin, ty už také čte málokdo. Na druhou stranu se docela hezky půjčují audioknihy a registrujeme výrazný nárůst výpůjček elektronických knih, které si lidé stahují do čteček, ale hlavně do tabletů a do mobilů s velkými displeji. Omezením je nižší nabídka. Nejde o statisíce titulů, aktuálně je jich zhruba tři a půl tisíce. Výpůjček e-knih je ročně dva a půl tisíce a pořád to jde nahoru.

Co si lidé obecně půjčují nejvíc?
Není žádným překvapením, že už několik let po sobě je u nás nejpůčovanější knihou Lakomec od Moliéra.

Pro mě je to překvapení značné.
Půjčují si ji studenti, kteří ji mají zřejmě jako doporučenou četbu k maturitě. Máme docela dost exemplářů, takže za loňský rok si ji lidé půjčili 186krát. Už snad sedm let je Lakomec na prvním místě. Na druhém místě jsou humorné romány Patrika Hartla, třetí jsou Bábovky Radky Třeštíkové. Následuje detektivka Hadrový panák od Daniela Colea, pak opět detektivka Jo Nesbøa. Vzápětí slovenská autorka Keleová-Vasilková a Tisíce planoucích sluncí Khaleda Hosseiniho, což je kniha o arabském světě. Hana od Aleny Mornštajnové je závažnější beletrie. Na desátém místě je Život ve dvou. Vítězí, obecně řečeno, detektivky a romány.

Erik Tabery. Foto: Kosmas

A jak je to s populárně naučnou literaturou?
Vidíte, že mám na stole Erika Taberyho a jeho knihu Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše, to je hodně půjčovaná kniha. Jinak v téhle kategorii vládne pedagogika, například Výchova dětí, Obecná didaktika, Logopedie. A hodně se půjčuje nová, vloni vydaná rozsáhlá publikace Liberec.

 

Z regionálních autorů vedou Vondruška a Rudiš

Poptávka po regionálních autorech nebo knížkách o našem kraji je tedy velká.
Zájem je. Jedním z nejpůčovanějších vůbec je Vlastimil Vondruška (žije v Doksech, pozn. red.), velký zájem je o Jaroslava Rudiše, turnovského rodáka, který studoval v Liberci na univerzitě. Lidé jsou velcí patrioti. Chodí k nám ve velkém i na přednášky o historii našeho kraje. Kdykoliv uspořádáme pořad o Jizerských horách, zájem je zaručený. Ročně nám ve sbírce přibude zhruba tři sta regionálních svazků.

Jaroslav Rudiš. Foto: wikimedia

Když se vrátíme k telefonům a tabletům. Jak velký problém je dnes přilákat do knihovny teenagery? Když jsem byl já v pubertě, neexistoval internet, sociální sítě, youtube, počítačové hry, vitruální realita, takže jsem za měsíc přečetl třeba osm knížek. Dnes mají mladí přece jenom mnohem víc možností, jak se zabavit.
Je to hodně těžké. Ale snažíme se o to ve spolupráci se školami. Každý podzim k nám chodí studenti prvních ročníků středních škol na exkurzi, na úvodní seznámení s knihovnou. Pak hodně záleží, zda mají rozumně nastavený seznam doporučené četby tak, aby je ty knížky zajímaly. Ale je to samozřejmě velmi těžké k nám mladé přivést dobrovolně. Takže se snažíme také o jiné cesty. Školám jsme nabídli nové workshopy, například zaměřené na citace. Spolupracujeme také s libereckým Parlamentem mladých, nedávno tady byl velmi zajímavý pořad o sociálních sítích s youtuberem Kovym a novinářem Jindřichem Šídlem a přišlo šílené množství mladých lidí. I pomocí podobných pořadů můžeme mladé lidi přitáhnout ke knihovně, sdělit jim, že tady vůbec existuje. Tuto věkovou kategorii je opravdu těžké oslovit, takže jsme se vydali i cestou, kdy si naše budoucí čtenáře vychováváme od nejranějšího dětství. Začínáme od úplně nejmenších dětí, takže věříme, že do budoucna, za patnáct dvacet let, počet čtenářů klesat nebude. Ten, kdo si zvykl na čtení od mala, kdy mu rodiče předčítali, má už potom navždy ke knize vztah, byť se o ní například na čas odkloní.

Jak konkrétně se dá cílit na skutečně malinké děti?
Máme projekt S knížkou do života - Book start, s nímž chodíme v Liberci na vítání občánků. A dětem dáváme dárek, takový set, který může být pro jejich rodiče inspirací, co malým dětem číst. Je tam doporučená literatura, hezké leporelo, dostávají pozvánku do knihovny do čtenářského klubu. A do tří let věku mají registraci zdarma. Rodiče s dětmi k nám chodí do klubu Kolibřík, jehož kapacita už dnes nedostačuje. Společně si tam hrají a kolegyně jim opět doporučují vhodnou literaturu. Zatím jsme tato setkání pořádali jednou za měsíc, ale už to nestačí, takže je začneme organizovat dvakrát do měsíce, ne-li každý týden. Snažíme se i tímto způsobem rodičům malých dětí začlenit knihy do života. Úlohou knihovny není jen půjčovat knihy, ale být také jakýmsi setkávacím komunitním centrem, kde se konají různé zajímavé akce, kde si lidé mohou posedět v kavárně a strávit v ní klidně celý den.

Proč číst? Zažijete dobrodružství

Je to skutečně tak, že když rodiče potomkovi od útlého věku předčítají, vychovávají z něj budoucího čtenáře?
Je to prokázané i průzkumem Jiřího Trávníčka z Masarykovy univerzity. A ukázalo se, že lidé, kterým se od dětství předčítalo, se poté stávají sami čtenáři. Příklady táhnou. Když kolem sebe děti doma vidí knihy, vnímají rodiče, jak si čtou, ke knihám získají vztah.

Čtení dětem rozvíjí nejen fantazii. Foto: PxHere

Položím vám záměrně idiotskou otázku. Proč je důležité, aby rodiče vedli děti ke čtení? V čem spočívají hlavní přínosy čtenářství?
Naučit dítě číst je docela náročná disciplína. A když už se to podaří, čtení podněcuje fantazii, rozšiřuje slovní zásobu, má vliv na jejich psaný i verbální projev. A dělá lidi sebevědomějšími. Navíc s knihou je vždycky šance zažít nějaké dobrodružství. Děti při čtení nevnímají jenom vizuál, nekoukají na video, ale musejí si vysnít nějakou postavu, prostředí. Pro život je to důležité a rozvíjí to po všech stránkách mozek a celou bytost. A čtení je moderní.

Fakt?
Fakt. Podle mě je čtení knížek opravdu moderní.

Co děti nejvíc čtou, co si nejvíc ony nebo jejich rodiče půjčují?
Vévodí humorstický Deník malého poseroutky, na druhém je stále Harry Potter, poté Hvězdy nám nepřály, pak je tady například Pan Smraďoch, což je moc hezká knížka o předsudcích vůči bezdomovcům.

Nové koberce, lepší toalety, moderní osvětlení

Co pro letošní rok chystáte?
Bohužel bude červen až srpen zavřeno, což nám sníží počet výpůjček. Ale pro knihovnu je to dobře. Budeme částečně rekonstruovat. Hlavně toalety, které už za těch devatenáct let trochu utrpěly. Vyměníme koberce, udělá se jiné osvětlení. Chceme, aby se zatmívalo podle intenzity denního světla.

Krajská vědecká knihovna v Liberci. Foto: Liberecký kraj

Svěřím vám svůj osobní pocit. Pokaždé, když do knihovny vejdu, a zavřou se za mnou dveře, mám okamžitě pocit, že jsem se ocitl v jakési mentálně odlišné dimenzi, v zenovém prostředí, kam hukot města vůbec nedolehne. Uvědomujete si, že máte, alespoň podle mě, nejkrásnější pracoviště v Liberci?
Z hlediska architektonického je to určitě pravda. Někdo mi říká: Ta knihovna, to je chrám. My už to samozřejmě nevnímáme, protože tady léta pracujeme. Ale bývalá ředitelka, paní Vohlídalová, při stavbě knihovny chtěla, aby vkročení do prostoru knihovny bylo přímo z ulice, z chodníku. Aby se za vámi venkovní prostor uzavřel, a vy se ocitl v prostředí, kde intelektuálno prostě cítíte, alespoň myslím. Budova je navíc nadčasově postavená. Navštívila jsem spoustu knihoven, i ve Skandinávii, kde mají krásné stavby. Jsou třeba o krok dál v nejaktuálnějších technologiích, v systémech automatických výpůjček, ale rozhodně se nemusíme stydět, naopak.

Nej čtenáři

863 – nejvyšší počet výpůjček na jednoho čtenáře (včetně časopisů, CD, DVD)

32 – průměrný počet výpůjček na 1 čtenáře (včetně jednotlivých čísel časopisů, CD a dalších médií)


Celkem
Sdílení

2 komentářů

  1. DÍKY, BLANKO I PANE STRÁNSKÝ, ZA MILÉ PŘIPOMENUTÍ VÝZNAMU, DUCHOVNÍHO ROZMÈRU I FUNKČNOSTI A NOBLESY INSTITUCE SLOUŽÍCÍ ŠIROKÉ (I ODBORNÉ) VĚŘEJNOSTI. JSEM PYŠNÁ NA SOUČASNOU ŘEDITELKU BLANKU KONVALINKOVOU A JEJÍ TÝM. NESOU A USKUTEČŇUJÍ VIZI, KTEROU JSME S MÝM TÝMEM DO PROJEKTU, V POČÁTKU NEVÍDANÉMU A PRO MNOHÉ NEPOCHOPITELNÉMU I NEŽÁDOUCÍMU, VLOŽILI. JAK ČAS UKÁZAL, BYL TO DOBRÝ PROGRAM. JE TO VIDĚT I Z POCITŮ, KTERÉ NEJEN U VÁS, PANE STRÁNSKÝ, UŽ JEN TEN PROSTOR, VYVOLÁVÁ :-) NEBYLA BYCH TO JÁ, KTERÁ TEN PROJEKT MÁM ZARYTÝ POD KŮŽÍ NAVŽDY, PROTOŽE MNĚ JEHO DOKONČENI ODEPŘENO, ABYCH NEVYJÁDŘILA I MALOU NEVOLI. SDÍLÍ JI SE MNOU VÍCE NADŠENCŮ HODNOT KNIHOVNY. NOBLESU KNIHOVNY A JEJÍ DUCHOVNÍ PROSTOR ZNEPŘÍJEMŇUJE PODIVNÁ JÍDELNA ČI JE TO BUFET PRO PŘESULIČNÍ? JEJÍ SMAŽENÝ CIBULOVÝ A ČESNEKOVÝ ODÉR VZLÍNÁ ČASTO VZHŮRU BUDOVOU , ALE I PŘED VCHOD. LIDEM, KTEŘÍ SE PŘIŠLI SEJÍT, POSEDĚT, NĚCO PŘEČÍST, UDĚLAT U DOBRÉHO VOŇAVÉHO NÁPOJE, JSOU (I OBSLUHOU) VYTĚSŇOVÁNI "OBĚDOVÝMI" ZÁKAZNÍKY Z ULICE. KNIHA NEBO NOTEBOOK K POLÉVCE NEBO BRAMBORÁKU? NESLUŠELA BY KNIHOVNĚ ČAJOVNA, KTEROU JSME TAM KONCIPOVALI? TAK KNIHOVNĚ I LIBERECKÝM ZPRÁVÁM ZDAR!

  2. Tabulka NEj čtenáři nedává smysl, když není uvedeno časové období. Rok ? Měsíc ? Den ?

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označeny *

*
*

.