Fotogalerie: Je to jako meditace, říká politik, který se každé ráno noří do zamrzlé přehrady

Zatímco většina lidí s rozbřeskem odmítá opustit vyhřáté postele, jablonecký politik Petr Vobořil nasazuje plavky, neoprénové ponožky, přes rameno hází batoh se sekerou a pilou na řezání ledu a vyráží k přehradě. V zamrzlé hladině tady má vysekanou zhruba patnáctimetrovou plaveckou dráhu, do níž se ráno co ráno za desetistupňových mrazů noří. „Je to něco úžasného. Ve vodě trávím průměrně pět minut. Člověk se soustředí jen na svoje tělo, na to, co s ním chlad dělá, a oprostí se od ostatních myšlenek. Jde o svého druhu meditaci,“ zasní se Vobořil.

Vobořil, zastupitel za Starosty, a také šéf jabloneckého Infocentra, začal se zimním plaváním před třemi lety. „Do té doby jsem každé ráno běhal třináct kilometrů. Pak mě ale začalo bolet koleno, a už to nešlo. Protože jsem jako kluk do čtvrté třídy závodně plaval, rozhodl jsem se k tomuhle sportu vrátit,“ vzpomíná.

Plaval na jaře, plaval v létě, plaval na podzim a nenechal toho, ani když přišla zima. „Bydlím hned u přehrady, takže mě nejprve lákala ta romantická představa, jak si jen v plavkách vykračuju závějemi k vodě. Půjčil jsem si od hrázného dvoumetrovou pilu, kterou dřív vyřezával díry do ledu pro ryby, vzal sekeru a vysekal si dráhu. A pak jsem zjistil, jaká je to nádhera,“ rozplývá se.

Ráno má rozplánované na minutu, aby vše stíhal. Pokud chodí denně, nestihne dráha zamrznout natolik, aby potřeboval pilu, a vystačí si se sekerou. „Když mrzne hodně, dráha se postupně zmenšuje, takže pak už je to spíš vana. Sednu si do ní a pět minut medituju. Člověk se zastaví, pozoruje svoje tělo, celé to má pozitivní vliv nejen na fyzické, ale i na psychické zdraví,“ svěřuje se.

Vedle vyplavených endorfinů má zimní plavání samozřejmě pozitivní vliv i na imunitu. Vobořil netrpí chřipkami nebo angínami. Celá věc má ale ještě jeden nečekaný efekt. „Když pak vymrzlý přijdete domů do tepla, celý se uvolníte. Přestanou vás bolet záda, krční páteř.“

Vobořilova „laická“ pozorování potvrzuje i Vladimír Komárek, předseda České otužilecké unie. Šíře prospěšnosti otužování je podle něj nesmírná. „Působí proti nemocem z nachlazení, proti alergiím, vředové chorobě, hypertenzi a některým nervovým chorobám či psychickým poruchám. U nemocí z nachlazení platí, že otužilý člověk má větší naději, že neonemocní. A pokud přece onemocní, má nemoc lehčí průběh a dřív odezní,“ říká.

Otužovat se podle něj může každý zdravý člověk. „Byl zkoumán blahodárný účinek otužování na zdravotní stav dětí v mateřských školách. Ukázalo se, že nemocnost dětí, které se otužovaly, byla ve srovnání s jejich vrstevníky ze školek, kde otužování neprobíhalo, výrazně nižší. Zejména v případě nemocí horních cest dýchacích. Otužování je velmi důležité i pro lidi vyššího věku. Je totiž známo, že jim chlad snadno uškodí. Cévy starších lidí se nejsou schopny dokonale smrštit a zabránit unikání tepla z těla, zvlášť v okrajových částech. Proto necítí bolest v prstech tak rychle jako mladí a rychleji prochladnou i omrznou,“ upozorňuje Komárek.

Popularita otužování podle něj strmě stoupá. Za poslední roky se počet účastníků otužileckých srazů zdvojnásobil. Sám si neumí vysvětlit, čím to je. Připouští, že svou roli mohl sehrát divácky relativně úspěšný film Bohdana Slámy Bába z ledu z roku 2017. „Ačkoliv mně se ten film nelíbil, některé lidi možná k otužování skutečně přilákal,“ přitakává

Rovněž jablonecký Petr Vobořil inspiroval k zimnímu plavání i další lidi, a to nejen z okolí přehrady. Třeba známého libereckého divouse Tomáše Hajíčka z rockové sestavy Krucipüsk. Anebo jistou dámu, která se začala otužovat v držkovském lomu.

Komárek z otužilecké unie vyjmenovává tři okruhy lidí, pro něž otužování není. „Jde o lidi s nemocným srdcem, ti by měli raději nejprve podstoupit lékařské vyšetření. Dále o osoby s alergií na chlad, což není žádný výmysl nebo změkčilost, ale skutečná odborná diagnóza. A konečně o lidi, kteří trpí Raynaudovou chorobou, což je onemocnění tepenného systému nejčastěji horních končetin,“ připomíná Komárek.

Že by se někdo, třeba po setmění, otužoval v jablonecké přehradě oblečený a proti své vůli, totiž že by do plavecké dráhy zahučel, Vobořil vylučuje. „Vždy když odstraňuji nový led, vytvářím okolo dráhy hrázku, aby bylo patrné, že je tam díra do vody. Zatím tam nikdo nespadl, a snad to tak i zůstane,“ věří.

Foto: archiv Petra Vobořila (8x)


Celkem
Sdílení

2 komentářů

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označeny *

*
*

.